Úřad pro evropské politické strany a
evropské politické nadace

Zákazy přímého a nepřímého financování

Na základě zkušeností s tím, jak bylo v posledních letech v praxi uplatňováno nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 (dále jen „nařízení"), se Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace (dále jen „úřad") rozhodl poskytnout evropským politickým stranám a evropským politickým nadacím některá poučení. Tato poučení poskytovaná úřadem nemají žádný vliv na přímo závaznou povahu nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014. Navíc budou stále podléhat úpravám na základě rostoucích zkušeností a/nebo změn legislativního rámce.

Činnosti přidružených subjektů evropské politické strany

  • Úřad připomíná, že čl. 22 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 je relevantní i pro činnosti vykonávané přidruženými subjekty na evropské úrovni, které získávají finanční podporu od evropské politické strany.

  • Ustanovení čl. 22 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 nezakazují společné činnosti přidružených subjektů evropské politické strany s členskými stranami nebo jejich přidruženými subjekty.

  • Vyžadují však, aby evropská politická strana zajistila, že v případě společných činností jejích přidružených subjektů s členskými stranami nebo jejich přidruženými subjekty bude míra spolufinancování odpovídat řadě faktorů souvisejících s kontextem a obsahem dané akce (viz výše). Konkrétně musí být zohledněny následující faktory:
    • viditelnost evropské politické strany nebo jejího evropského přidruženého subjektu;
    • úroveň zapojení přidruženého subjektu evropské politické strany do dané akce a
    • podíl spolufinancování ze strany přidruženého subjektu evropské politické strany musí být přiměřený jeho viditelnosti a úrovni zapojení v porovnání s viditelností a zapojením členské strany nebo jejího přidruženého subjektu.

Společné činnosti

  • Nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 nezakazuje společné činnosti evropských politických stran nebo evropských politických nadací s partnery na vnitrostátní úrovni jako takové. Komunikace s publikem aktivovaným partnerem na vnitrostátní úrovni pro účely činností evropských politických stran nebo nadací může naopak představovat účinný způsob, jak upozornit na evropskou politiku a politické záležitosti. Zákazy financování stanovené v článku 22 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 nicméně musí být za všech okolností dodrženy.

  • V případě činnosti pořádané evropskou politickou stranou společně s jinou politickou stranou, zejména vnitrostátní, by nadměrný podíl evropské politické strany na financování této činnosti mohl představovat „nepřímé financování", které zakazuje čl. 22 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014.

  • V případě činnosti, kterou pořádá evropská politická nadace společně s politickou stranou nebo jinou nadací, by pak nadměrný podíl evropské politické nadace na financování této činnosti mohl představovat „nepřímé financování" zakázané čl. 22 odst. 2 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 .

  • Při posuzování existence možného nepřímého financování strany nebo nadace na vnitrostátní úrovni podle tohoto ustanovení je třeba vzít v úvahu řadu faktorů, jako jsou zejména:

    • konzistentní viditelnost evropské politické strany/nadace;

    • úroveň zapojení evropské politické strany nebo nadace do dané činnosti ve srovnání se zapojením strany nebo nadace na vnitrostátní úrovni. Pro posouzení tohoto zapojení jsou relevantní celkový kontext činnosti, rozsah, obsah, cíle, cílová skupina (nebo cílové skupiny), odůvodnění a potenciální hodnota činnosti pro úspěch vnitrostátní strany ve vnitrostátních volbách (viz rovněž rozsudek MENL v. Parlament, T-829/16, bod 83 a násl.);

    • podíl spolufinancování ze strany evropské politické strany/nadace, který by měl realisticky odpovídat celkovému zapojení evropské politické strany/nadace do konkrétní činnosti ve srovnání se zapojením vnitrostátní strany (viz rovněž rozsudek MENL v. Parlament, T-829/16, bod 89).

Kandidát

  • Ve vztahu ke kandidátům vyžaduje čl. 22 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 individuální posouzení, zda „kandidátovi" neposkytla evropská politická strana „přímé nebo nepřímé financování".

  • Příslušná kritéria pro to, zda je osoba považována za „kandidáta", zahrnují:

    • skutečnost, zda existují rozumné důvody domnívat se, že daná osoba v době činnosti evropské politické strany, jíž se účastní, kandiduje ve volbách, a to zejména s ohledem na veřejná prohlášení a proces nominace kandidátů v dané straně nebo členském státě, a

    • časový úsek uplynulý mezi činností, které se daná osoba účastní, a volbami.
  • Osoby, které dříve kandidovaly na volenou funkci (bez ohledu na to, zda byly skutečně zvoleny), již nejsou „kandidátem" uvedeným v čl. 22 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 pro účely povolební činnosti, pokud v té době nekandidují na opětovné zvolení nebo nekandidují na jinou volenou funkci, s ohledem na výše vysvětlená kritéria.

  • Je třeba připomenout, že čl. 22 odst. 1 daného nařízení se může použít i z jiných důvodů, a to i v případě, že v době konání činnosti neexistuje „kandidát", např. proto, že při činnosti placené evropskou politickou stranou (již) zvolený zástupce členské strany zviditelňuje tuto členskou stranu a poskytuje jí obsah na náklady evropské politické strany (v tomto ohledu viz výše uvedené obecné pokyny ke společným činnostem).

Obecné informace

  • K nepřímému financování dochází v případech, kdy vnitrostátní politická strana nebo kandidát získá finanční výhodu, mimo jiné například tím, že se vyhnou výdajům, které by jinak museli uhradit, a to i v případech, kdy nedojde k žádnému přímému převodu finančních prostředků (MENL v. Parlament, T-829/16; ADDE v. Parlament, T-48/17).
  • Při posuzování toho, zda došlo k nepřímému financování, se úřad opírá o řadu ukazatelů, jako např. o ukazatele týkající se obsahu financovaného opatření nebo o zeměpisné a časové ukazatele (viz MENL v. Parlament, T-829/16; ADDE v. Parlament, T-48/17).
  • K prokázání existence nepřímého financování stačí vycházet ze „souboru dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se indicií" (ACRE v. Parlament, T-107/19).